Čára přes rozpočet, i tak mohou někteří lidé, především mladé páry bez úspor, vnímat konec stoprocentních hypoték. Banky vám dnes půjčí maximálně do 95 procent hodnoty bytu nebo domu. Od dubna letošního roku to bude pouze 90 procent. Pokud chcete kupovat nemovitost a nemáte našetřeno, musíte hledat jiná řešení. Některá jsou více, jiná méně výhodná Podívejme se na ně.

Česká národní banka loni zareagovala na velmi nízké úrokové sazby, které vedly k rekordnímu nárůstu žádostí o úvěry za bydlení, doporučením, aby banky přestaly poskytovat stoprocentní hypotéky. Důvodem je ochrana spotřebitelů, protože pokud by došlo k velkému propadu cen a lidé by nebyli schopni hypoteční úvěry splácet, nemuseli by být schopni zaplatit dluhy ani po prodeji nemovitosti. Banky doporučení ČNB následovaly, ale někteří bankovní a hypoteční odborníci upozorňovali na to, že konec stoprocentních hypoték může vést k tomu, že si lidé začnou půjčovat u nebankovních společností.

Lidé, kteří si dnes chtějí půjčit na bydlení tak musí mít našetřeno alespoň pět procent z ceny nemovitosti. Od dubna letošního roku se podmínky ještě zpřísní a banky budou požadovat, aby jejich klienti disponovali úsporami ve výši alespoň deset procent. Znamená to, že lidé, kteří budou kupovat nemovitost za 2,5 milionu, musí dát ze svého alespoň 250 tisíc korun. Při žádosti o hypoteční úvěr se banky řídí tzv. loan to value (LTV), což je poměr mezi hypotečním úvěrem a zástavní hodnotou nemovitosti. Některý banky mohou požadovat i nižší LTV než je 90 procent a poskytují pouze 85procentní nebo 80procentní hypotéky.

Ručit lze domem rodičů

Zrušení stoprocentních hypoték zkomplikovalo život žadatelům, kteří nemají žádné úspory, a přesto si chtějí koupit vlastní bydlení. Typicky to mohou být například mladé páry, které se chtějí odstěhovat od rodičů a hledají svůj první byt a spíš než nájem se rozhodnou splácet hypotéku. Jedním z možných řešení je požádat o výpomoc rodiče nebo přátele, kteří by mladému páru půjčili hotovost. Zpravidla jde ale o statisícové částky.

Jiným řešením je zástava další nemovitost v rodině, domu nebo bytu v osobním vlastnictví, chalupy nebo chaty. Banka by žadatelům v takovém případě měla vyjít vstříc, protože při zástavě další nemovitosti nepůjde o stoprocentní hypotéku. Nicméně praxe ukazuje, že banka nemusí jako zástavu přijmout jakoukoli nemovitost, například může odmítnout jako zástavu chatu nebo chalupu – banky totiž posuzují, zda je nemovitost užívána celoročně, nebo například jen v létě.

Pokud žadatelé ručí i další nemovitostí, zmiňované LTV se vypočítává jak z hodnoty kupovaného bytu, tak například z hodnoty domu, který je použit jako další zástava. Tím se poměr mezi hypotečním úvěrem a zástavní hodnotou nemovitostí snižuje.

Další úvěr na bydlení bokem

Když v rodině není nemovitost, kterou by žadatel o hypoteční úvěr mohl ručit, je třeba porozhlédnout se jinde. Nedostatek našetřených financí je možné řešit další půjčkou, například překlenovacím úvěrem ze stavebního spoření. Nevýhodou je, že takový úvěr je zpravidla dražší než hypotéka (úroková sazba je většinou mezi 8 až 5 procenty p.a.), ale stále zůstává levnější než běžný spotřebitelský úvěr, který si lidé mohou zajistit u banky nebo u nebankovních společností. Právě běžný spotřebitelský úvěr je dalším z možných řešení, jak získat finance na nemovitost, zpravidla ale mívají vysokou úrokovou sazbu (až 20 procent p.a.) a krátkou dobu splatnosti, tedy i vysoké měsíční splátky.

Dofinancování hypotéky jiným, například spotřebitelským úvěrem, ale může žádost o hypotéku u banky zkomplikovat. Souběžně totiž začíná platit nový zákon o spotřebitelském úvěru, který zpřísňuje kritéria pro posouzení bonity žadatelů a jejich schopnosti splácet. ČNB také ve svém prohlášení upozornila na to, že instituce, které budou úvěry na bydlení poskytovat, by neměly obcházet omezení hodnoty ukazatele LTV tím, že souběžně poskytnou nezajištěné spotřebitelské úvěry. Vždy bude záležet na posouzení ze strany konkrétní banky, zda dofinancování dalším úvěrem umožní. Rizikem v takové situaci je pochopitelně předlužení a neschopnost úvěry splácet.

Některé instituce a poradenské společnosti se ale nechaly slyšet, že kombinaci nezajištěného (spotřebitelského) úvěru a hypotéky budou nakloněny. A to tak, že podíl hypotéky by měl být vždy co nejvyšší možný (například 90 procent) a zbytek částky by měl být dofinancovaný jiným úvěrem.

Pozor na nebankovní úvěry

S koncem stoprocentních hypoték může vzrůst zájem spotřebitelů o nebankovní úvěry a různé pokoutní půjčky, některé z nich jsou ale poskytované za vysoký úrok a za nevýhodných podmínek. Žadatelé o půjčku by proto vždy měli podrobně pročíst podmínky finanční půjčky a především bance, ve které žádáte o hypotéku, odkrýt karty. Rozhodně není optimální situace, kdy si nejprve půjčíte 200 tisíc korun a bance budete tvrdit, že žádnou půjčku nemáte. V takovém případě by se jednalo o úvěrový podvod. Rizikem je samozřejmě i spadnutí do dluhové pasti.

Navíc, banky si vaše zadlužení budou zjišťovat ve výpisu sdružení SOLUS nebo v bankovním registru klientských informací, takže informace o vaší půjčce stejně uvidí. A splátku tohoto úvěru započítá do výdajů, které sníží vaše příjmy.

Kdo šetří, má na hypotéku

Pochopitelně, lepší než si půjčovat na to, abyste dosáhli na hypotéku, je mít našetřené peníze, což ale není otázka lusknutí prsty. Další možností proto je zvážit některou z variant spoření, ať už je to stavební spoření, spořicí účet nebo některé podílové fondy. S vytvořením finančního plánu vám mohou pomoci v bance nebo v některé poradenské společnosti a ve výsledku může šetření trvat pouze několik let, abyste dosáhli na dobrý hypoteční úvěr.

Vzali jste si stoprocentní hypotéku, nebo o ní uvažujete? A máte našetřeno, nebo hledáte řešení jinde?