Pokoje
Jak zařídit pracovnu v bytě?
Pracujete částečně z domova a pravidelně se se svým notebookem uvelebíte na gauči nebo za stolem v kuchyni? Jenže nemáte klid, špatně se vám sedí a podle toho vaše práce i vypadá. Přitom nároky na domácí pracovnu, která vám poskytne zázemí pro práci, nejsou velké. Jak si ji zařídit?
Umístění pracovny
Abyste si doma mohli zařídit pracovnu, nepotřebujete vůbec samostatný pokoj. Domácí pracovna totiž nemusí být náročná na prostor – potřebujete v ní vlastně jen stůl a židli. S výběrem prostoru, kam svoji pracovnu umístíte, si ale dejte záležet.
Ideální samozřejmě bude, pokud v prostoru bude dostatek přirozeného světla (například blízko okna). Zároveň by mělo jít o klidné místo v bytě. Často se pracovny umísťují na prostornější chodbu, nicméně pokud kolem vás bude neustále někdo procházet nebo běhat děti, nebudete mít na práci dostatek klidu.
Zdroj: IKEA
Kde můžete mít pracovnu?
- Ložnice se jeví jako optimální místo, protože ji přes den nevyužíváte. Pokud ale pracujete večer nebo v noci, není tato volba moc vhodná, protože byste rušili partnera.
- Obývací pokoj může být vhodnou volbou pro umístění pracovního koutu. Je to ale prostor, na který má právo celá vaše rodina, takže se musíte vypořádat i se situací, že když budete pracovat, mohou vaše děti zrovna sledovat seriál.
- Kuchyně nebo prostor mezi kuchyní a obývákem je také možnou volbou pro umístění pracovny. Zvláště pak, pokud víte, že kromě vás v kuchyni nikdo jiný moc času netráví.
Oddělení pracovny od zbytku prostoru
Práce je jednou oblastí života, odpočinek a rodina druhou. Domácí pracovna by měla být alespoň částečně oddělená od ostatního prostoru. K tomu vám pomůže například paraván nebo policová stěna, do které navíc může umístit i šanony.
Co nesmí chybět v domácí pracovně
- Pohodlný pracovní stůl je základem. V současné době není problém koupit pracovní stoly a stolky různé velikosti. Zejména pokud pracujete na notebooku, bude vám stačit i menší stolek. Myslete ale na to, že se na něho musí vejít i lampa a nějaké psací potřeby.
- V žádné pracovně nesmí chybět dostatečné osvětlení, které bude příjemné pro vaše oči. Investujte proto do kvalitní lampy – ideálně takové, u které si můžete měnit sklon osvětlení.
- Neméně důležitou je také ergonomická pracovní židle. Ta by měla být výškově nastavitelná, měla by mít pohodlné opěradlo, které poskytne oporu vašim zádům.
- Nezapomeňte si také pracovnu zpříjemnit – na příklad svíčkou nebo květinou. Na druhou stranu byste v ní neměli mít rušivé prvky, které budou odvádět vaši pozornost.
Fotogalerie
Zdroj: IKEA, Sxc.hu
Jak využít prostor za manželskou postelí?
Svatební fotografie manželů, zarámovaná v profilovaném rámečku se zlatavou patinou, zavěšená nad čelem postele, sice měla svoje kouzlo, nicméně s nejmodernějšími trendy tento způsob využití prostoru za čelem manželské postele zrovna neladí. Jak tedy prostor za manželskou postelí využít?
Manželská postel je bezesporu centrem každé ložnice a základním vybavením této místnosti. Pokud do ložnice vstoupíme, zraky se zprvu upírají právě jejím směrem. Zkrášlení okolí tak důležitého kusu nábytku je proto třeba věnovat dostatečnou pozornost, přičemž hodně záleží na typu a konstrukci samotné postele. Nikdo samozřejmě nechce mít za hlavou mastnou či špinavou zeď, a proto, pokud máte v ložnici postel bez čela, je praktické prostor za ní patřičně upravit.
Velmi efektní i praktické řešení je obložit prostor za postelí dřevem nebo kamenem. Oba typy jsou cenově dostupné i moderní. Dřevěné palubky můžete nalakovat nebo přímo zvolit stejný druh dřeva, jaký se vám už v ložnici opakuje u skříní a dalšího nábytku. Dřevěné obložení za postelí nemusí mít vždy podobu klasických svislých palubek. Vyzkoušet můžete například horizontálně ložený laťkový rošt nebo velkoformátové desky. Kamenné obložení stěny je v současné době velmi moderní a svou roli jistě sehraje také právě v ložnici. Na obložení pak můžete zavěsit moderní obraz či připevnit police.
Velmi vkusně za čelem postele působí i prošívaná tkanina a polstrování. To můžete skvěle sladit s tkaninou na přehozu postele nebo jen barevně zkombinovat s povlečením nebo kobercem. Polstrování můžete například zavěsit za dřevěnou nebo kovovou lištu připevněnou ke zdi za postelí.
Často se prostor za postelí zkrášluje tapetami. Pokud volíte vzorované tapety, dávejte především pozor na to, aby se v ložnici nesetkaly dva vzory, které spolu barevně či stylově neladí.
Nad čelo postele je možné umístit také police na knihy či květiny. Prostor můžete vyplnit také obrazem v uklidňujícím tónu nebo třeba moderně pojatou společnou fotografií partnerů ve větším formátu.
Jak vyřešit ložnici v obývacím pokoji?
Přestože si ložnice bezesporu zaslouží samostatnou místnost, jsme často svědky jejího spojení s obývacím pokojem, a to v různých formách a z nejrůznějších důvodů. Jedním z nich je malý byt, kdy jeden z pokojů je většinou věnován dětem a rodiče jsou odsouzeni ke každovečernímu rozkládání sedačky. Spojení ložnice s obývacím pokojem se většinou nevyhnete v garsonkách a jednopokojových bytech se samostatnou kuchyní. I problém nedostatku místa pro ložnici se však dá vyřešit…
Spousta majitelů menších bytů řeší tento problém rozdělením nebo přepažením místnosti, a to i za cenu zcela neestetického výsledku. Každý z případů je třeba řešit individuálně a především je nutné si uvědomit, že ve spoustě prostorů může takové rozdělení už tak malé místnosti působit násilně a nepřirozeně. Mnohem elegantněji mnohdy působí sjednocení podlahy, užití vestavěných polic a nejrůznějších solitérních kusů. Ve zkratce řečeno je někdy lepší podtrhnout spojení obou místností, než je násilím dělit.
Velkým problémem spojení ložnice s obývacím pokojem je umístění a správná volba postele. Velmi často bývá volena rozkládací rohová sedačka, plnící funkci sezení i spaní zároveň. Někdo naopak investuje do kvalitní postele, čímž ztratí prostor pro umístění sedačky. Jiným řešením, které se nabízí, je pořízení si pohovky, popř. dvou pohovek, na kterých se přes den dá pohodlně sedět a večer je pouze přisunout k sobě a vytvořit tak místo na spaní.
Elegantní řešení nabízí také patro v bytě, kdy je prostor pro spaní přesunut na vytvořený prostor v patře. Vzniká pak oddělená část v místnosti, poskytující jisté soukromí. Nicméně ne všechny byty jsou pro takovou možnost uzpůsobeny. Nevýhodou této možnosti je také fakt, že u stropu se vždy nejvíc drží teplo, což může například v letním období způsobit problémy. I tento fakt je proto třeba dobře zvážit a ujasnit si, zdali právě ve vašem případě nebude výhodnější pořídit si kvalitní pohovku, která by sloužila i na spaní.
V místnosti se snažte co nejefektivněji využít každičký prostor, např. závěsnými policovými systémy a sestavami, zavěšením televize na zeď nebo využitím nástěnných skříněk.
Při vhodné kombinaci všech zmíněných prvků vznikne naprosto elegantní prostor, který nebude ani v nejmenším působit nepřirozeně.
Vestavěné šatní skříně
Vestavěné šatní skříně na míru se v posledních letech staly velkým hitem, a není divu. O jejich nesporných výhodách by mohl snad každý vyprávět a nevýhod mají opravdu jen minimum. Vestavěné šatní skříně jsou velmi často řešeny s posuvnými dveřmi, které vlastně nezaberou téměř žádné místo a jsou zejm. pro malé prostory velmi praktické. Navíc se právě u posuvných dveří dá kombinovat materiál tak, aby ladil s celkovým stylem pokoje (bytu). Použít se dá sklo, plexisklo, MDF desky různých barev a imitace různých druhů dřev a další.
Vestavěná skříň skvěle a maximálně účelně vyplní prostor ve vašem novém bytě. Její vnitřní prostor si můžete sami rozčlenit tak, aby byl využit co nejefektivněji, např. šatními tyčemi s ramínky, klasickými policemi, výsuvným mechanismem nebo zásuvkami. Pokud vám to elektroinstalace vašeho bydlení dovolí, můžete si do vestavěné šatní skříně zavést i osvětlení.
Pokud si vestavěnou šatní skříň vyrábíte sami, počítejte s nejvyšší investicí za posuvný mechanismus pro dveře a hliníkové profily. O něco více se dá ušetřit na vnitřních prvcích a paradoxně nejlevněji se dá pořídit materiál, resp. desky, a to v případě, že se rozhodnete pro lamino nebo fólii. Dráž vás samozřejmě vyjde masiv nebo dýha. Právě lamino bývá coby materiál pro vestavěné šatní skříně voleno velmi často, a to především pro svou cenovou dostupnost a zároveň širokou škálu dekorů. K dostání je jednobarevné, lesklé, matné, hladké lamino, i lamo imitující nejrůznější druhy dřeva. Nejčastější tloušťka lamina je 18 mm, ale sehnat se dá tenčí i silnější. Pro vestavěnou šatní skříň se ale tenčí lamino deska spíše nedoporučuje.
Základem fólie je dřevovláknitá deska, která je z obou stran patřena fólií. I v tomto případě se můžete setkat s obrovskou škálou možností, ze kterých vybírat. Navíc údržba tohoto materiálu je velmi snadná.
Vhodným materiálem pro vestavěnou šatní skříň je i dýha, jejímž základem je dřevotřísková deska, která je z obou stran opatřena dýhou, tedy tenkou vrstvou dřeva.
První dojem z vestavěné skříně vytváří samozřejmě dveře, ať už křídlové nebo posuvné. I ony nabízejí spoustu možností, co se týče materiálů. Užít lze i jejich kombinace, např. MDF desky a barevné sklo.
Tapety do dětského pokoje
Tapety samy se o sobě se během posledních let staly velkým hitem v oblasti bydlení. Zdobí především obýváky, ale třeba taky chodby a především pokoje a ložnice. V dřívějších letech byly nejobvyklejší tapety s jednoduchými ornamentálními, květinovými a dalšími vzory na bílém podkladu. Současný trh s tapetami však nabízí na výběr mnohem víc druhů, barev a stylů. Speciální kategorii pak tvoří tapety do dětského pokoje.
Jejich výběr by se měl řídit několika faktory. Tím prvním z nich je samozřejmě vkus samotného dítěte, pokud tedy ovšem není natolik malé, aby tomu rozumělo. Většina dětí upřednostňuje veselé a hravé barvy, zvířecí motivy nebo postavičky ze svých oblíbených pohádek a seriálů pro děti. Při výběru se však řiďte také svým vlastním uvážením, umístěním dětské tapety, dispozicí pokoje a pokuste se vše barevně i stylově sladit tak, aby dětská tapeta nakonec nepůsobila rušivě.
Pokud máte vyhlédnutou dětskou tapetu s pravidelným vzorem, nezapomeňte na návaznost motivů. Šířka tapet je obvykle 0,5 m a délka může být různá, záleží na konkrétní tapetě. U většiny tapet se lepidlo nanáší přímo na ně, nikoli na stěnu. Tapety se pak lepí směrem ze shora dolů, uhlazují se kartáčem a nechávají přirozeně zaschnout.
Pokud se vám tapetování zdá být příliš pracné, a přesto byste rádi dětský pokoj nějak oživili, vyzkoušejte dětské samolepky na zeď. Sehnat se dají motivy jak pro holky, tak i pro kluky, 3D samolepky a další. Aplikace je mnohem snadnější než u tapet a vaše dítě je určitě také ocení.
Klasické tapety jsou z potištěného papíru. Kvalitnější jsou pak tzv. duplexní, tedy dvouvrstvé tapety. Zvláštní kategorii tvoří vinylové tapety, které se vyrábějí rotačním sítotiskem na papírový nosič nebo pak samolepící tapety.
Všechny dětské tapety by měly splňovat přísné normy, týkající se zdravotní nezávadnosti. Je třeba také počítat s tím, že dětská tapeta vám v pokojíčku vydrží pouhých pár let, do té doby, než se dítěti změní vkus a bude chtít něco nového, popř. dokud tapetu nepokreslí či nepotrhá.
Alchymie barev aneb jak vymalovat pokoj
Barvy jsou naprosto úžasné – umí s námi dělat divy. Nevěříte? Tak se na chvíli zastavte a přemýšlejte: jak na vás působí červená barva? Co vám asociuje barva zelená? Bylo by vám příjemně v černě vymalované místnosti? Jasně, vkus je různý, ale psychologie barev mluví neúprosně.
Ideální studentský pokoj
Ať se chystáte vybavovat pokoj pro dítě školou povinné, středoškoláka či studenta vysoké školy, je třeba se řídit stejnými pravidly a ergonomickými kritérii. Nejdůležitějším hlediskem je správné rozmístění vhodného nábytku a pozornost věnovaná pracovní ploše.
Ideální nábytek
Co se týče nábytku, nejvýhodnější je zakoupit takový, u kterého se dá měnit poloha a nastavení tak, že „roste“ přímo s dítětem. Prakticky to znamená pořídit židli se zvedacím sedátkem a polohovacím opěrátkem, stůl s nastavitelnou pracovní deskou nebo dostatečně velkou postel a skříně. Sehnat takovýto univerzální nábytek však nebude tak lehké a navíc vkus žáka prvního stupně základní školy se obvykle od vkusu středoškolského studenta zásadně odlišuje.
Dekorace
Řekneme-li „ideální studentský pokoj“ v novém bytě, představí si většina z vás plakáty zpěváků a herců, co jsou zrovna „in“, fotky kamarádů a kamarádek nebo stylové graffiti na zdech. Dekorace jsou však vzhledem k praktickému vybavení až druhořadé. V první řadě se každý student musí ve svém pokoji cítit pohodlně a dekorace si pak může kdykoli dotvořit sám.
Psací stůl a židle
Jedním z nejpodstatnějších kousků nábytku je psací stůl. Při jeho výběru věnujte pozornost především výšce pracovní deska, která by měla být položena tak, aby vzpřímeně sedící student na ni mohl volně položit předloktí. To by mělo vzhledem k trupu zaujímat ideálně pravý úhel.
S výškou pracovního stolu samozřejmě souvisí židle, která by měla být polohovatelná a nebo alespoň v ideální výšce vzhledem ke stolu. Pokud máte tu možnost, kupujte pouze židli, která nabízí možnost měnit polohu jak sedáku, tak i opěráku. Student by měl zaujímat vzpřímený sed, tzn., že chodidla by se měla celou plochou dotýkat podlahy, stejně jako stehna sedáku.
Osvětlení
Velmi důležité je dostatečné osvětlení pracovního stolu. Pokud vám to dispozice pokoje dovoluje, umístěte stůl poblíž okna. Pokud ne, zajistěte pracovní ploše vhodné osvětlení, které by mělo být umístěno v závislosti na tom, zda je dítě pravák nebo levák. Také u umělého osvětlení platí, že by mělo mít možnost měnit jeho polohu, resp. sklon.
Studentský pokoj musí též ideálně propojit pracovní část místnosti s ložnicí. Nejideálnější je obě části opticky oddělit např. policovým systémem či knihovnou.
Kožené sedačky a jejich rizika
Kožené sedačky jsou synonymem luxusu. Kůže byla užívána už od pradávna, a to nejen jako materiál, kterým se čalounil nábytek, ale např. jako pokrývka nebo coby podlahová krytina. Kožené sedačky vzbuzují dojem exkluzivity, což se samozřejmě odráží na jejich pořizovací ceně, která je oproti klasickým, např. semišovým sedačkám vyšší. Kůže je materiál, který si vyžaduje patřičnou péči a pozornost, a proto je na místě zvážit, zda se kožená sedačka hodí do bytu zrovna vám, a zda jste ochotni ji potřebnou péči zajistit.
Zápory kožených sedaček
Kůže se stejně jako dřevo nebo hedvábí řadí mezi přírodní materiály, které jsou obvykle lidem blíž než např. plast. Na dotek je kůže velmi příjemná, i když někomu může vadit chlad, který z ní sálá.
Dalším neduhem kůže je její nižší savost oproti klasickým potahovým textiliím. Pokud se na koženou sedačku posadí člověk, který se hodně potí, pravděpodobně se bude potýkat s nepříjemnou lepivostí (při přímém dotyku těla s kůží sedačky). Dá se proto říci, že kvůli nízké absorpci se kůže může zdát materiálem ne zrovna hygienickým. Pravdou je, že v letních měsících příjemně chladí, ale pokud se na ni jen trochu zpotíte, tak se bezpochyby přilepíte k jejímu povrchu.
Čištění kožených sedaček
U čištění kožených sedaček záleží na tom, zda se jedná o kůži leštěnou či broušenou. Broušená svým povrchem připomíná hebký semiš a rozhodně se nečistí zrovna snadno. Je náchylná k flekům a chytání nečistot, které se pak špatně odstraňují.
S leštěnou kůží je vše jednodušší. V některých případech totiž stačí navlhčený hadřík.
Dobrým tipem je kupovat kožené sedačky u výrobce, který vám rovnou prodá nebo alespoň doporučí vhodný čistící prostředek. V každém případě se kožená sedačka nedoporučuje kupovat v případě, že máte malé děti, psy, kočky a jiné domácí mazlíčky.
Rady a tipy
Kožená sedačka by neměla být umístěna blízko radiátorům a jiným zdrojům tepla. Mezi nimi a sedačkou by mělo být minimálně 30 cm.
Sedačky z kůže by neměly být vystavovány přímému slunci. Neumisťujte je proto poblíž oken, kudy často svítí sluníčko.
Kožené sedačky čistěte pouze značkovými prostředky. Ty negarantované by totiž mohly vaši sedačku poškodit a zničit.
Sedačky z leštěné kůže alespoň jednou za týden přetřete vlhkým hadříkem. Broušenou kůži vysajte a pravidelně udržujte tak, aby se na ni nechytal prach.
Koupelnový nábytek a jeho správný výběr
Investice do kvality se vyplatí snad v každém případě, ale u koupelnového nábytku to platí dvojnásob. Musí totiž splňovat vysoké požadavky a být vysoce odolný vůči vodě a vlhkosti. Pokud si tedy pořizujete levný nábytek, počítejte s tím, že se cena odrazí na jeho (ne)kvalitě, a že po relativně krátkém čase budete nuceni kupovat nový. Podle čeho tedy koupelnový nábytek vybírat a jak navíc sladit kvalitu s vyhovujícím designem?
Správný výběr koupelnového nábytku do nového bytu začněte už výběrem obchodu, kde ho hodláte koupit. Ten by měl určitě být specializovaný a nábytek určený pouze do koupelny. Umístit do koupelny např. skříňky z obývací stěny je zcela nevhodné. Koupelnový nábytek má totiž speciální odolnou povrchovou úpravu. Nejčastěji to bývá dřevovláknitá MDF deska opatřená folií nebo speciálním polyuretanovým lakem. Koupelnový nábytek vydrží i potřísnění vodou, ale je třeba ho pak otřít nebo osušit. V žádném případě se do koupelny nehodí nábytek z masivu, který by zde zbytečně trpěl. Nahradit ho můžete právě MDF deskami, opatřené foliemi, imitujícími různé druhy dřev, např. calvados, švestku, dub apod.
Jestliže v koupelně netrpíte nedostatkem místa a máte možnost umístit skříňky dál od sprchového koutu, umyvadla nebo vany, pak to určitě udělejte. Častý nebo dokonce neustálý styk nábytku s vodou časem poškodí i ten nejodolnější koupelnový nábytek.
V současné době můžete vybírat z koupelnového nábytku, který je buď umístěn přímo na zemi, na nožkách nebo je ukotven ve zdi. Nejmenší praktičností vyniká právě první z nich. Ze spodu totiž čerpá vlhkost a navíc se musí složitě odmontovat nebo odsunout, aby se pod ním dala umýt podlaha.
Životnost koupelnového nábytku prodloužíte také dobrým odvětráváním a zároveň vytápěním místnosti. V koupelně se proto rozhodně vyplatí mít radiátory a jakýkoli druh elektrického odvětrávání nebo ho alespoň zajišťovat častým větráním.
Jestliže ve své koupelně zápasíte s prostorem, zkuste si nechat vyrobit nábytek na míru. Sice do něj investujete víc, ale rozhodně se vám toto řešení vyplatí víc, než zakoupit si nábytek s danými rozměry a umístit ho pak na ne příliš vhodné místo.
Kritériem kvality koupelnového nábytku pro vás bude certifikát ISO. Jedná se o mezinárodní organizaci, která vytváří normy, a pokud je koupelnový nábytek tímto certifikátem opatřen, vypovídá to mj. i o jeho kvalitě a faktu, že potřebné normy skutečně splňuje.
Bydlení v anglickém stylu
Útulný styl s koloniálními motivy, viktoriánským vybavením a nízkým konferenčním stolečkem, kde už čeká „čaj o páté“. Taková je jedna z představ o anglickém stylu bydlení, které se těší oblibě i v našich krajích střední Evropy, a nejen tady! Jak by se anglický styl bydlení dal charakterizovat?
Anglický styl bydlení by se jedním slovem dal charakterizovat jako venkovský. Používá se však samozřejmě i ve městech, a to jak v domech, tak i bytech. Oblíbenými materiály jsou dřevo, kámen, železná kování nebo třeba papírové tapety s romantickými květinovými vzory. Interiér je pak vkusně doplněn romantickými olejomalbami, ztvárňujícími nejčastěji krajinky.
Nezbytnými doplňky jsou vyšívané ubrusy, tkané koberce, romantické záclonky a závěsy. Do obýváku pak neodmyslitelně patří vitríny s porcelánovým servisem, ve kterém se podává anglický čaj. Vzory, nejčastěji květinové, není příliš vhodné nějak kombinovat. Ideální je použít pouze jeden vzor na více místech, aby pak interiér celkově nepůsobil disharmonicky.
Místnosti v anglickém stylu rozhodně nejsou stroze nebo vzdušně zařízeny! Naopak je v nich dostatek, téměř až mnoho nábytku, čítající pohovky, příborníky, komody, židle apod. Ten se využívá jak k odpočinku, tak i pro návštěvy. Oblíbeným materiálem je ořech, borovice nebo dub a tmavá dřeva. Nábytek bývá často čalouněný květinovými textiliemi či jednobarevným sametem. Nábytek musí splňovat vysoké požadavky na pohodlí.
Ústředním prvkem rodinného bydlení v anglickém stylu je krb, umístěný zpravidla v obývací místnosti. Je opatřen římsou a ozdobnými lištami. Nad ním bývá umístěn buď romantický obraz, zrcadlo se zdobeným rámem nebo rodinné fotografie ve starých rámečcích.
Do anglického interiéru se skvěle hodí křišťálové lustry!
Také anglické koupelny jsou ve svém vzezření specifické. Jsou do nich většinou umísťovány prostorné vany v empírovém stylu, tedy s nožičkami, tvarovanými do zvířecích tlap. Vodovodní kohoutky mají většinou zvláštní měděnou patinu. Chrom a stříbrný lesklý kov se takřka nepoužívá. Kohoutky pro teplou a studenou vodu bývají většinou oddělené.
Nezbytným doplňkem anglického bydlení je porcelánový čajový servis, nejlépe samozřejmě anglické provenience. Do anglického interiéru patří též četné doplňky v podobě rodinných portrétů a fotografií, obrazů ve stylu Williama Turnera a pestrých květin.
Zařizujeme bydlení v japonském stylu
Je vám blízká japonská kultura nejen díky oblíbenému suši, ale také svojí filozofií? Přáli byste si harmonický interiér v japonském stylu, který by vám poskytl klidný úkryt před bláznivým světem? Přestavba vašeho obývajícího pokoje do tzv. Japan Style, který je ve světě stále populární, nemusí být finančně nákladná.
Japonské doplňky si do svých interiérů přiváželi cestovatelé a šlechtici již před stovkami let. Už tenkrát byl asijský styl hitem a nenajdete snad jediný významný zámek, při jehož prohlídce byste mohli obdivovat nějaký orientální kousek. Zpravidla na nás podobné doplňky působí mysticky, harmonicky, vnáší klid do naší uspěchané doby. Proč si nezařídit v japonském stylu celý obývací pokoj? Připravili jsme pro vás několik tipů, jak své byty vyzdobit!
Jaký je japonský interiér
Charakteristickým rysem každého japonského stylu je jednoduchost, decentnost, která je na druhé straně oživena kontrasty tmavých a světlých barev. Přílišná barevnost se nenosí, už i proto, že jsou použity v co největší míře přírodní materiály. Typickou barvou je především béžová, světle hnědá, bílá nebo žlutá. Tyto barvy kontrastují s černou nebo červenou a objevují se také prvky zlaté, která se mimochodem stala také barvou letošního roku.
Japonské interiéry jsou mnohem menší než ty evropské. I proto v nich nenajdete příliš masivních kusů nábytku nebo přehnaného množství doplňků. Z praktických důvodů je volen nábytek účelový, skladný a vzdušný.
Nezbytné prvky japonského bydlení
V japonském interiéru nenajdete sedací soupravy evropského typu. Místo nich poslouží rohože tatami, na nichž je možné odpočívat, pracovat i spát. Sezení na nich vám zpříjemní polštářky, které rozmístěte třeba kolem nízkého dřevěného stolku.
Ten vám v obývacím pokoji rozhodně nesmí chybět. Jestliže ve svém okolí máte šikovného truhláře, vyrobí vám ze dřeva nízký stolek během chvilky. Proč je tento prvek v japonském obývacím pokoji nezbytný? Kvůli pití čaje, což je v Japonsku nezbytnou součástí kultury. Nejde ovšem o rychlé vypití šálku. Vše má svůj řád. Pití čaje je vlastně obřadem, který vaše myšlenky odvádí od všedních a leckdy povrchních starostí a nastoluje harmonii ve vaší duši.
Hlavní materiály v japonském interiéru
- Dřevo
- Bambus
- Kameny
- Textilie
Bambusový paraván. Zdroj: Fler
Dekorace a ozdoby japonského bydlení
Japonský interiér je minimalistický a funkční. I proto zde nenajdete mnoho dekorativních prvků. Interiér můžete oživit například černými ornamenty namalovanými na zdech (využít můžete například tapety na stěny). K jednoduché výzdobě pak použijte květiny, svíčky a kameny.
Důležitou roli v japonském bydlení mají také tzv. japonské stěny, které se používají například ke stínění (postavením před okno), pro variabilní oddělení interiéru nebo k zakrytí polic apod. Tyto posuvné japonské stěny jsou nejčastěji vyrobeny z textilních pásů a uchyceny do posuvného systému. Jsou zároveň ozdobným i funkčním prvkem japonského interiéru a jdou tedy ruku v ruce s nejdůležitějšími zásadami tohoto stylového bydlení.
V jakém stylu si zařídit obývací pokoj?
Obývací pokoj, coby jedna z místností našeho bydlení, je velmi důležitá. Měli bychom se v ní cítit příjemně především my sami, měla by stylem odpovídat tomu, co se nám líbí a zároveň i naše vyjádření reprezentovat před návštěvami, které si obvykle vodíme právě sem. Měla by dýchat rodinným zázemím a pohodou a poskytovat nám útočiště. V jakém stylu si však svůj obývací pokoj zařídit, aby souzněl s naším vkusem a zároveň byl dostatečně reprezentativní?
Následující článek se vám pokusí nastínit zásady jednotlivých stylů, majících dlouholetou tradici.
Prvním z nich je anglický styl, který upřednostňuje masivní nábytek, především dubový, mahagonový nebo sekvojový. Důležitým prvkem je pak krb, coby symbol rodinného zázemí či domova. Prostor nad ním je obvykle věnován rodinným fotografiím ve starých rámečcích nebo nějaké romantické krajinomalbě. Stylovým kusem nábytku může být příborník s porcelánovou soupravou, ve které se podává čaj o páté. Koberce jsou většinou jednobarevné a sedačky čalouněné semišem či látkou s květinovým vzorem. Ten se pak může opakovat na tapetách či závěsech.
Velmi oblíbený je francouzský styl nebo styl Provence. Ten upřednostňuje masivní nebo kovový nábytek, světlé či pastelové barvy v kombinaci s květinovým dekorem. Z tkanin volte např. hedvábí nebo samet. Velmi důležité jsou dekorace. Interiér skvěle rozjasní třeba starobylá váza se sušenou levandulí nebo žinylkové prostírání.
Specifický je také venkovský styl, jehož dominantou je větší měkká pohovka se vzorovanou, např. kostičkovanou, pokrývkou. Nesmí chybět krb nebo alespoň klasická kamna na dříví. Skvělým doplňkem je masivní nábytek např. v podobě knihoven.
Nám sice poněkud vzdálený, ale přesto půvabný a oblíbený, je orientální styl. Obývák v orientálním stylu nesmíte zapomenout vybavit futonem a jiným nižším nábytkem, množstvím polštářů, pohozených jen tak na zemi. Charakteristická je absence záclon a nábytek z černého jasanu nebo wenge.
Etno styl nepatří mezi nejčastější způsob, jak svůj obývací pokoj zařídit, ovšem i přesto má plno svých příznivců a nezaměnitelný půvab. Barvy vybavení jsou jasně dané. Najdeme je především na kobercích, dekách a jiných tkaninách. Etno styl utváří především dřevěné vyřezávané sošky, bubínky a jiné předměty, které jste si třeba dovezli ze svých cest světem. V etno obývacím pokoji nesmí chybět svíčky a vonné tyčinky.
Vzpomínku na prázdniny v nás zřejmě vyvolá středomořský styl. Je charakteristický svou neformálností a prosvětleným interiérem. Volí se především světlé barvy, podlaha bývá bez koberců, tvořena pouze keramickými dlaždicemi. Obvyklým prvkem jsou též okenice a dekorace v podobě mušlí a obrazů, kde hlavním motivem je mořské pobřeží.
Velmi praktický a jednoduchý je skandinávský styl obývacích pokojů. Vše vychází z bytů, které ve skandinávských zemích nejsou zrovna prostorné, a proto nábytek musí být především jednoduchý, skladný a praktický. Snadnou možností, jak si v našich končinách vybavit obývák ve skandinávském stylu, je pořídit si vybavení v Ikei. Volí se většinou světlejší odstíny barev, prostor je vzdušnější a maximálně účelný.