Tři čtvrtiny mladých lidí v České republice si myslí, že bydlet u rodičů po třicítce je nepatřičné. Osamostatnit se většinou chtějí do pětadvaceti let. Dosáhnout na vlastní bydlení je pro ně ale složité. Dobrých bytů je na trhu málo, jejich ceny jsou vysoké a odborníci říkají, že zlevňování je v nedohlednu. Pomoci by podle mladých lidí měl stát. Někteří z nich zase spoléhají na rodiče nebo pověstnou fortunu.

Ačkoli jsou mladí lidé často osočování z toho, že touží po pohodlí, komfort pověstného mama hotelu je příliš neláká. Podle posledního průzkumu, který si nechala zpracovat Raiffeisen stavební spořitelna u výzkumné agentury NMS Market Research, považuje bydlení u rodičů po třicítce za nepatřičné 76 % dotázaných ve věku 18 až 36 let.

„Na tom, že bydlení třicátníků u rodičů je nevhodné, se shodnou stejnou měrou obě pohlaví. Jen ženy se trochu častěji reálně stěhují už před dvacítkou, zatímco muži čekají spíše do pětadvaceti až třiceti let,“ uvádí k průzkumu Lenka Molnárová, tisková mluvčí Raiffeisen stavební spořitelny.

Mladé limitují náklady na bydlení

Podle devíti z deseti mladých lidí je ideální se osamostatnit pětadvacátého roku věku. Realita je pro mnohé ale složitější, a proto se v tomto věku se reálně odstěhovalo jen sedmi z deseti mladých lidí. Svoji roli v tom hraje i současný nedostatek bytů a jejich vyšší ceny.

„Příčinou toho, proč mladí někdy zůstávají v dětském pokojíčku déle, než by chtěli, jsou určitě rostoucí náklady na pořízení bydlení. A to nejen vlastního, ale v poslední době i nájemního bydlení. Pokud chtějí rodiče dětem umožnit včasné osamostatnění, je dobré jim co nejdříve začít spořit právě na bydlení, ideálně formou stavebka,“ dodává Lenka Molnárová.

Pomoc rodičů s pořízením vlastního bydlení očekává 41 procent mladých Čechů. Většina si ale myslí, že spíš než rodina by složitou situaci na realitním trhu měl řešit stát, spoléhali by také na obce a zaměstnavatele. Jen 7 procent dotázaných pak odpovědělo, že žádnou pomoc s vlastním bydlením od nikoho neočekávají.

Přibývá singles domácností

Když se dnes mladí osamostatňují, rozhodně to neznamená, že hned budou zakládat rodinu, ženit se či se vdávat. Ukazuje na to i rostoucí počet jednočlenných domácností, v nichž žijí lidé do 35 let.

Tento typ domácností v České republice roste každý rok v podstatě už od devadesátých let a postupně se dostává na průměr Evropské unie. Podle Eurostatu je každá třetí evropská domácnost „single“ – tedy jednočlenná, v Česku je to jen o něco méně. Největší počet jednočlenných domácností je logicky ve velkých městech, která jim dávají nejširší možnosti.

Pro realitní trh je ale takovýto trend neúnosný a dříve či později nastává kolize mezi poptávkou a nabídkou, což vede nejen k nedostatku vhodných bytů, ale třeba také k výraznému zdražování menších bytů. Taková situace v minulosti potkala řadu evropských měst a podle Hendrika Meyera, šéfa portálu Bezrealitky.cz může podobná situace letos nastat v Praze a v Brně. „Náklady na pohodlné bydlení jednotlivce vzrůstají a malometrážní komfortní byty pro singles začínají být v poměru k těm běžným určeným pro pár nebo rodiny ve stále větší cenové disproporci. Pro jednotlivce je zároveň výrazně složitější dosáhnout na hypotéku,“ komentuje současnou situaci.

Životní styl zdražuje malé byty

Čísla pak ukazují, že situace je rok od roku horší. Podle posledních odhadů až třetina singles nedosáhne na bydlení, které by si dokázali zajistit ještě tři roky zpátky. I z toho důvodu singles domácnosti přehodnocují svou dosavadní strategii. Bezdětný pár, který se sestěhuje pod jednu střechu má totiž šanci dosáhnout asi o pětinu až čtvrtinu lepších podmínek – tedy buď ušetřit za nájem na v součtu stejné ploše, jako bydlí doposud, získat za stejné peníze větší životní prostor, případně lepší lokalitu.

Takzvané DINKS domácnosti (double income, no kids), tedy domácnosti tvořené dvěma vydělávajícími jedinci bez dětí, si mohou dovolit pronajímat dražší nemovitosti než později s dětmi. Právě z toho důvodu se bude letos rekordní část singles domácností měnit právě na domácnosti párové. Sestěhování se dohromady však bude znamenat především pragmatický krok.

Je ještě kam ustupovat?

Samozřejmě, řešením může být i odstěhování za hranice drahého velkoměsta. „Zatímco v minulých letech bylo ještě kam ustupovat, letos to bude v Praze a Brně přinejmenším složité. Jinými slovy – lidé, kteří žijí sami a kteří si chtějí uchovat životní náklady na dosavadní úrovni budou stále více vystaveni volbě, zda odejít na samotný okraj metropole, úplně ji opustit anebo raději udržet svou úroveň bydlení sestěhováním se v páru pod jednu střechu,” zmiňuje Hendrik Meyer.

Již nyní je vidět, že se nabídka malých zrekonstruovaných bytů ve velkých městech přehřívá natolik, že její cenová relace uniká zbytku trhu. Pro páry tak roste motivace, proč uvažovat spíše o větším společném bytě.

V kolika jste se stěhovali od rodičů vy? Nebo kdy je podle vás ideální věk opustit mama hotel?